Potřebujeme vás. Potřebujete nás. Potřebujeme se!

 

Před pár lety jsem během zájezdu v Norsku vychválil fungující systém spolupráce mužů a žen (nebudu sem cpát slovo emancipace) a pak mi uklouzla věta o tom, jak se ty norské pohodové ženy po tréninku na běžkách vrací domů žehlit prádlo. Seděl jsem na první sedačce českého autobusu a vlna českého ženského rozhořčení nad touto jedinou větou se přese mne a přes řidiče zezadu převalila, že jsme málem dostali smyk. Jak, vracet domů k prknu? A co tou dobou dělá chlap, asi? Jo, naše holky krev a mlíko se učí rychle. Asi že mají s norskými dost společného.

 

A nedávno jsem uklouzl znovu. Dobře jsem se pobavil nad fejetonkem neznámé manželky aktivního cyklisty, kde velmi vtipně popsala, jak s ním tráví jeho závodní den a stará se o něj, aby pak viděla jeho rozzářené oči a on jí za to uvařil večeři. Bylo jasné, že šlo o velkou nadsázku (dokonce  padly komentáře, že článek psal chlap).

A tento článek jsem přidal v dobré náladě do ženské sportovní skupiny na Facebooku.

Další vlna (naštěstí už bez smyku)!

 

Holky, slečny, dámy!!!

To je fantazie, když vás máme! My prostě někdy musíme být malí kluci! Jen do nás šijte a usmívejte se u toho! V tu chvíli možná nepůsobíme úplně důstojně. Ale když to na nás šikovně navlíknete a dáte nám jasně vědět, co chcete i vy, my to většinou pochopíme, pokud nejsme úplní balvani. Klidně přitlačte, když neuslyšíme. A tak se z nás pak stanou i opravdoví vůdci stáda, muži v domácnosti, chůvy a samozřejmě milenci (ovšem musíte nám k tomu všemu také dát šanci, že...). 

Stačí se dívat druhému do očí a do duše, naslouchat si, brát se vzájemně vážně a zároveň nebrat úplně vážně celý svět.

 

Nebudeme počítat kdo dal víc. Budeme si užívat dávání i braní. Protože pak rosteme.

Proč by měl mužský jenom někde pobíhat a žena mu posluhovat a pak si stěžovat kamarádkám se stejným příběhem? Proč to nenastavit tak, jak to je často vidět třeba právě pod tou nádhernou severskou oblohou? Někde potkáme smíšené páry nebo celé rodiny, které si užívají společný čas. Jinde nás minou party chlapů, co se jedou vydovádět a pak se těší do uklizené domácnosti. A hned o kus dál je skupinka veselých opálených výletnic, které si vyrazily nadechnout se a těší se, že až přijdou domů, bude vymalováno a děti i tatínek v ideálním rozpoložení - špinaví, ale šťastní.

 

Není náhodou, že v takové zemi mají lidé dlouhodobě nejspokojenější žití.

A není to jen tou oblohou, horami a ropným bohatstvím.

 

Je to hlavně respektem a úctou, přirozeností, sebedůvěrou, vědomím vlastní naplněnosti. A toho může dosáhnout kdokoli. Když chce. Někdy to trvá a třeba to i chvíli bolí, ale snažme se, všichni. Stojí to za to.

 

A ještě něco. Od nás pro vás.

DĚKUJEME