Báječné ženy, lyže a Valentýn aneb Jak jsem se málem upíchal

 

V neděli hooodně brzy ráno jsme naložili auto a frčeli za výhledy na Božák. Dvacet kilometrů před naším cílem jsme vjeli do mlhy a už jsme ji neopustili. Poslepu jsme našli nejvyšší městečko v Čechách, poslepu jsme našli parkoviště a registrační kancelář závodu. Bylo to na poslední chvíli a abych nezdržoval, hned jsem hlásil, že jsem od Báječných žen v běhu. Nikdo mi moc nerozuměl, tak jsem zkrátil svoje představení na to, že jsem Báječná žena. To už si mne v místnosti všimli opravdu všichni. Za chvíli dokonce přišel kdosi, kdo pro mne měl číslo a startovní balíček. Všechno klaplo, teď už jen to slunce... Poslepu jsem našel start na rozlehlém a velmi kvalitně zasněženém rašeliništi a zapojil se do startovního pole. Přede mnou dvě Němky s batohy, před nimi se v mlze rýsovali starší i mladší žáci pořadatelského oddílu. Němky mne pustily dopředu během krátkého rozhovoru, děti jsem se rozhodl přeskakovat po odstartování závodu.

 

PRÁSK!

Děti vystřelily dopředu a ze všech sil se hnaly, kličkovaly a padaly. Praví severští bojovníci! Foukal ale protivítr, tak se projevila jejich poloviční váha a začaly zůstávat vzadu. Já naopak svoji váhu rozhýbal do nečekané rychlosti, aby mi neujela moje hmotnostní kategorie. Začal jsem se bát - velká část soupeřů pouze soupažila a každý pokus o střídavý běh znamenal ztrátu pár decimetrů. Nu což, budu píchat taky. A ono to šlo! Trať se vinula krásným lesem, mírně do kopce i mírně z kopce. Na prvních šesti kilometrech bylo snad jen 150 metrů, kde se opravdu stoupalo, tam píchači ztráceli. Ale jinak se jelo svižně s mnoha pěknými výhledy do husté mlhy. Jen přibližně jsem tušil, ve které části trati se nacházíme.

 

Střední část závodu je poměrně monotónní - nenáročné roviny nebo táhlé kopce, kde nebylo o čem přemýšlet - muselo se píchat, až ruce bolely. Pak se začalo objevovat více stoupání a vedle mne se objevil mladý Petter Northug. Bylo mu asi 13 let, ale nešetřil nás a nenechal se rozhodit ani důrazným varováním, když jednomu soupeři omylem párkrát najel na patky. Prostě nás chtěl porazit, byl z domácího klubu. Začalo mne to bavit a to i proto, že MiniNotrhug měl opravdu dynamit v rukách a jeho odpichy byly čím dál vzteklejší a northugovatější. Z čehož jsem usoudil, že už někde bude cíl. Kluk do toho šel s takovým odhodláním, že se se mu v mírném sjezdu zařízla lyže a on sebou říznul přímo před nás. Při vyhýbání jsem jej povzbudil, protože se mi opravdu líbil jeho boj - ale nečekali jsme. Motali jsme se nádherným lesem, ze kterého byly vidět jen nejbližší stromy a byla to prima jízda do neznáma. Když už jsem skoro nemohl, objevila se cedule "Boží Dar 1 km" a já vytušil, že jdeme do finále. Ten kilometr přes rašeliniště byl ukrutně dlouhý a zezadu se přiřítil ukrutně naštvaný Northug. Píchali jsme co to šlo, ale on byl prostě lepší. Těsně před cílem jej za to odměnily pokřikem jeho jedenáctileté fanynky a to jej nakoplo ještě víc. Vysněženou ulicí kolem domu Lukáše Bauera jsme za ním doplápolali na božídarské náměstí, kde byl cíl. A mlha. A stan s občerstvením. A s mnoha vysmátými soupeři. Prostě s tradiční atmosférou po společném boji se sebou, s ostatními lyžaři, dnes i s hustou mlhou.

 

A dnes také s bolavými rameny a šíjí. Tolik jsem toho na běžkách ještě v jednom kuse nenašťouchal. Nebaví mne to, nelíbí se mi to, ale prostě jsem musel soupažit tak jako všichni okolo. Velmi tomu nahrává trať závodu, která je nenáročná a za hezkého počasí velmi "kochací". To se nám potvrdilo v následujících dnech, kdy se mlha rozpustila a my si mohli dosyta užít slunce v tomto krásném pohraničním kraji. Bylo to prostě báječné a já rád předám štafetu startovného zdarma další báječné ženě, která si jistě Karla také užije. Trať je pro to ideální, valentýnský termín také!

 

 

 

Dodatek: o týden později se konala Jizerská padesátka. Jako už tradičně, pro kratší závod jsem báječným ženám poskytl morální a voskovací podporu a při delším závodě povzbudily zase ony mne. A jak je v této zimě zvykem, i na "Jizerce" jsem si pěkně zapíchal a Báječné ženy viděly můj historicky nejrychlejší čas. Prostě - bylo to báječné!