Šestnáct výhod ranního běhání

Dnes před pátou hodinou ke mně vstoupilo jaro. Probudil jsem se, možná kvůli nějakému snu, a skrz okno bylo vidět svítání. A musel jsem ven. Když jsem se po ranním proběhnutí vrátil zpátky, muselo to také ven. Tento článek, aby bylo jasno.

 

Letošní zima, až na pár krásných okamžiků, byla podivná. Vyvrcholila chřipkou a jedním obrovským nedorozuměním. Chřipka se napravila předevčírem, s tím dalším si nějak poradím.

Takže s prvním dnem, kdy si lze užít jaro, se rád vrátím k občasnému rannímu klusu. Jistě, ráno se dá dělat i mnoho jiných příjemných věcí. Ale dnes jsem po nějaké době jen sám se sebou. Potřebuji se rozpohybovat fyzicky i na duchu, to jsou hned dvě výhody. Děti ještě spí a stihnu se vrátit, abychom se v klidu společně nasnídali. Třetí výhoda.

 

 

Dám si hrnek teplého čaje a hrst piškotů, aby se tělo trochu zahřálo a nemělo ranní šok až tak velký. Čekají mě pomalé 4 kilometry, jsem pár dnů po dávce antibiotik, venku je těsně pod nulou. Těším se, jak si postupně vyrobím dostatek vnitřního tepla, které mi letos poprvé chybělo už od února. Čtvrtá výhoda.

Poslední týdny vůbec probíhají v debatách o teple, o zahřívajících a chladivých potravinách a činnostech, v přemýšlení o energiích. To je velmi milé a inspirativní a velmi dobře to ladí se vším, co jsem se dosud naučil.

Takže i trasa je jasná: na kopec, na vyhlídku, je kostelu a na další místa s energií. Pátá výhoda.

 

V lesoparku je úplně pusto, ani pejskaře ještě jejich miláčci nevyhnali. Šestá výhoda. Bahnitá cesta je v ranním mrazíku ztuhlá, sedmá výhoda. V tom klidu a tichu je slyšet jen řev ptáků, kteří asi také dnes pochopili, že zima opravdu postupně končí. Takový koncert tu dlouho nebyl. Osmá výhoda.

 

Během nemoci jsem schválně přešel skoro do vegetativního stavu, bez jídla, bez myšlenek. Musel jsem se zbavit všeho nepotřebného a škodlivého, co se postupně ukládalo v matrixu a co se nabalovalo už mnoho měsíců bez dobré možnosti nápravy. Přesně jsem věděl, že teď byla dobrá chvíle to vyležet, vypotit a odlehčit se.

Na druhém kilometru vybíhám kopeček a i když se násilím nutím jen k pomalému klusu, tak jasně cítím, že detox se povedl, matrix je pročištěný. Devátá výhoda.

 

 

Na vrcholu kopce je hned několik míst, kde už jsem sám zanechal spoustu energie a asi jsem nebyl první ani poslední - prostě tam je "něco" ve vzduchu a duši  tam je dobře. Na vyhlídce nad městem se do mne pustí podobná šťastná nálada jako předloni nad fjordem v Norsku, kdy... radši ani nebudu popisovat, viděli to jen trollové. Desátá výhoda.

 

Návrat zpátky je také na pohodu. Hned po doběhnutí se ukáže, že i střeva se konečně rozpohybovala, jedenáctá výhoda. Teplá sprcha a pocit radosti z překonání lenosti, dvanáctá výhoda. Mám odpracováno a můžu svým nejbližším spokojeně připravovat snídani, třináctá výhoda. Rozproudil jsem všechny toky v těle, čtrnáctá výhoda. Můžu si to vše uvědomit, sesumírovat a uceleně hodit do tohoto článku, patnáctá výhoda.

 

A ještě šestnáctá výhoda. Tu si nechám také pro sebe. Najděte si tu svoji. A občas si vyběhněte.