Taky to znáte?

 

Nesněží a nesněží… Vánoce na krku, plné bedny cukroví lákají a nebude jak je vypotit. Na okna ťukají dešťové kapky, zalezete večer pod peřinu a oživujete si zimní vzpomínky…

 

Představte si tu krásu - mlha, čerstvý sníh se lepí na špatně namazané lyže. Jakmile zastavíte, pustí se do vás studený vítr. Chcete ze skluznic nabalený sníh seškrábat, ale sundáte rukavici a hned vám začnou fialovět nehty. Navíc zrovna ze stromu spadne trochu bílé nadílky - přímo vám za krk. Sníh se rozhodnete odřít o blízký smrk, ale místo toho se na lyže nalepí kousky kůry. Lyže hodíte na zem, chcete nastoupit, ale co to - mezitím se na podrážkách utvořil led a nemůžete zapnout vázání. Tak se k němu tedy pořádně ohnete a z láhve v ledvince se vám na záda vylije půl litru čaje. Začínáte drkotat zuby a zdá se vám o Hančovi a Vrbatovi. Kolem projede sličná turistka v apartní větrovce, s úsměvem vás pozdraví, ale to co vykouzlíte vy, to jako úsměv určitě nevypadá. Když turistka odjede dostatečně daleko, zařvete ze všech sil něco hodně od srdce. Vzápětí se za zatáčkou objeví rodina se dvěma malými dětmi. Maminka se na vás káravě podívá. Vy už začínáte fialovět všude. Nakonec se do lyží dostanete a trhavými pohyby poskakujete zpátky k civilizaci. Lyže se několikrát samy zastaví, takže se vyválíte v závějích podél krásně vysoustružené stopy. Z posledních sil dorazíte k autu, sáhnete do kapsy - a zjistíte, že klíče vám vypadly při seškrabávání lyží...

Sakra, co to je za sen? Vstanete, z okna zkontrolujete, jestli pod rozsvícenou lampou náhodou už nepoletuje sníh a zase si jdete lehnout.

Musíte nasadit brýle, protože na sněhovou pláň praží slunce a vy byste odpoledne přestali vidět. Poslední oblečení – triko s krátkým rukávem – se vám nechce už svlékat. Co kdyby nějaký srandista chtěl zkoušet koulovat zrovna vás? Ochranný faktor jste na sebe namazali ve třech vrstvách, teď už nic nebrání, abyste se lehce opřeli o svou spoluvýletnici a nechali se drbat na zádech. Ještě dvakrát loknout z placatice, zavřít oči a poslouchat vzdálené zvuky, které slábnou a slábnou…

“Vstávej, neslyšel jsi budíka!” – a peřina letí na zem. “Dělej, máš zpoždění!” Čaj ani nestihnete vypít, chleba dojídáte už na schodech. Při příchodu do práce jen zaslechnete předpověď počasí: “Na prosinec netypické denní teploty okolo 10 stupňů, slabý déšť.” Zapnete počítač, první mail je potvrzení přihlášky na Jizerskou padesátku. Natáhnete pod stolem nohy, přivřete oči –