Zakončení sezóny na Polabské stezce

„Neeeeeeejeeeeeedéééééé“ - huláká na mě chlap přes Labe na dotaz, co je s přívozem do Dolního Žlebu. Před pár týdny mi místní říkali, že normálně funguje. Na mou otázku „Próóóóóóóóč?“ jen mávne rukou. Náš výlet začíná pěkně - ještě před půlhodinou jsme projížděli průtrží mračen a pomalu jsem začínal vymýšlet náhradní program. Naštěstí už v Děčíně bylo sucho a slunečno, vypadalo to nadějně. A teď tohle...

 

Erotický klub za námi by skýtal možná příjemný azyl, ale je teprve jedenáct hodin a jsme tu kvůli bruslení - sedáme tedy znovu do auta a jedeme zaparkovat do Hřenska. Připadáme si tam spíše jako v jihovýchodní Asii, radši se rychle nalodíme na přívoz a prcháme co nejdál od směsice pouličních prodejců, nočních klubů a sádrových trpaslíků. Na druhém, německém břehu Labe se už jen popásají krávy a koně, občas projede cyklista nebo bruslař, přes řeku jsou vidět skalní masivy Saského Švýcarska - prostě idyla. Vyrážíme po proudu. Po pár kilometrech je sice stezka trochu hrubší a navíc po dešti vlhká, to ale vadí jen mým spolujezdcům - já jsem pro dnešek zvolil variantu „Nordic Blading“. Lyžařské hole skýtají příjemnou oporu a také pocit, že dělám něco pro lepší lyžařské výkony v zimě.

Po přibližně sedmi kilometrech je plánovaný přejezd přívozem v Krippenu. Co ovšem nebylo plánováno, je povinné zouvání bruslí, ke kterému nás donutil kapitán lodi. Prý jde o hromadnou přepravu a on nebude platit, až se nám něco stane. Spolknu poznámku, že jsme český reprezentační tým (takjakotak na to nevypadáme) a že si ještě nikdo z nás neublížil, zuju se do ponožek a poslušně ťapkám na palubu. Teď zase mají výhodu ostatní, vzali si boty na přezutí. Na druhém břehu už jsme na tom všichni stejně, frčíme po kvalitní dlážděné stezce do Bad Schandau. Tam musíme 150 metrů po kočičích hlavách a od supermarketu ještě přibližně 300 metrů střídat chodník a normální ulici. Z ní ale odbočíme na vedlejší silničku a míříme k nejnáročnějšímu úseku, přejezdu kopce mezi Prossenem a Königsteinem. Začínáme krátkým klesáním s adrenalinovou levotočivou zatáčkou, pak následuje prudké stoupání o délce asi 200 metrů. Už nyní jsme potkali pár aut a pro následující půlkilometrový sjezd rozhodně nelze doporučit rychlý sešup - objevil se tu i náklaďák. Kdo si nevěří, zouvá se a jde pěšky - žádná ostuda.

Další cesta lesem je už bez problémů a na závěr nás čeká odměna ve formě výhledu na skalní pevnost Königstein a stejnojmennou vesničku u jejího úpatí. Krátká porada rozhoduje o tom, že jedeme dál - je krásně, nohy slouží, kdy se sem zase dostaneme... V Königsteinu je třeba přejet opět na levý břeh Labe. Chvíli hraju nechápavého a pokouším se dostat na loď v bruslích, ale i tady je kapitán nekompromisní: Zouvat! Nevadí, dalších sedm kilometrů nám tuto operaci bohatě vynahradí, podle závěrečného hlasování projíždíme nejkrásnější částí trasy. Cesta do lázeňského Rathenu míjí stylové domky, pole, louky, nabízí výhledy na pískovcové skály. Byl by to ten pravý závěr dnešní trasy, nás však čeká ještě cesta zpátky do Hřenska. Už nás nic nepřekvapí, prudký sjezd do Prossenu absolvuji s příjemnou podporou dvou pěších spolucestovatelek - škoda, že kopec není delší...

Přívozy jezdí jako na objednávku, zouvání a obouvání bruslí je dílem okamžiku. Jediným zádrhelem je zadržení jednoho našeho člena německou policií - zapomněl doma všechny dokumenty. Když ale policista zjistí, že je naprosto neškodný, ještě rád ho pustí zpátky do Čech. Cesta ubíhá jako po másle - stačí krátké zastavení a mí kolegové jsou daleko vpředu, poslední kilometry po hladkém asfaltu doslova letí. Už se těším, až se setkáme na příští akci, třeba i závodního charakteru. Musím trénovat, jinak mě holky proženou...